Kulatý stůl u příležitosti 15ti let SEVERu, Horní Maršov, 5.12.2009Téma kulatého stolu
Jak budou SEV vypadat, jak se jim bude žít a jak budou fungovat v příštích de-seti letech?
Ohlédnutí do minulosti
Situace v oblasti EV před 15ti lety (dle vnímání zakladatelů SEVERu):
- EV je relativně nová složka výchovy;
- EV by mohla inovovat vzdělávací systém v ČR;
- EV je naléhavá v silně znečištěné ČR;
- střediska, která se nově objevují, by mohla být významným hybatelem změn ve vzdělávání o ŽP a zlepšování ŽP;
- veřejná správa vnímá střediska EV spíše jako místo pro mimoškolní volnočasové aktivity, zájmové kroužky, atd.
Jak budou SEV vypadat, jak se jim bude žít a jak budou fungovat v příštích de-seti letech?
Ohlédnutí do minulosti
Situace v oblasti EV před 15ti lety (dle vnímání zakladatelů SEVERu):
- EV je relativně nová složka výchovy;
- EV by mohla inovovat vzdělávací systém v ČR;
- EV je naléhavá v silně znečištěné ČR;
- střediska, která se nově objevují, by mohla být významným hybatelem změn ve vzdělávání o ŽP a zlepšování ŽP;
- veřejná správa vnímá střediska EV spíše jako místo pro mimoškolní volnočasové aktivity, zájmové kroužky, atd.
Účastníci KS
Iva Matějková – Krajský úřad Královéhradeckého kraje
Kateřina Jančaříková – Pedagogická fakulta, UK v Praze
Jan Činčera – Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Technická univerzita, Liberec
Tomáš Kažmierski – MŽP
Rut Bízková – MŽP
Jana Čermáková – MŠMT
Petr Krňák – ředitel ZŠ Na Valech, Litoměřice
František Kynčl – pedagog, ZŠ Železnická, Jičín
Lucie Munzarová – SEVER
Radka Urbánková - SEVER
Aleš Kočí – ZOO Liberec, Městské středisko ekologické výchovy Divizna
Aleš Máchal – Lipka, školské zařízení pro environemntální vzdělávání, Brno
Hana Korvasová – Lipka Brno, SSEV Pavučina
Petr Laštůvka – Rezekvítek, Brno
Václav Broukal – SSEV Pavučina
Lenka Daňková – SSEV Pavučina
Jaromír Kvasnička – SEVER
Karin Kvasničková - SEVER
Jana Mudrová – Krkonošský deník
Dita Gollová - SEVER
Pavel Klimeš – galerie Veselý výlet, krajinný ekolog
Stanislav Ondráček – bývalý pedagog, novinář (Svobodský Express, Mladobucký Express)
Veronika Svobodová – SEVER
Jiří Kulich – SEVER
(zkratky používané v textu: EV = ekologická výchova, SEV = středisko/střediska ekolo-gické výchovy,EVVO = ekologická výchova, vzdělávání a osvěta, ŽP = životní prostředí)
Aleš Máchal: SEV paradoxně pracují na svém sebezničení. Snaží se, aby se EV stala nato-lik běžnou záležitostí, aby už nebylo třeba speciálních institucí.
Současnost
Iva Matějková – Krajský úřad Královéhradeckého kraje
Kateřina Jančaříková – Pedagogická fakulta, UK v Praze
Jan Činčera – Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Technická univerzita, Liberec
Tomáš Kažmierski – MŽP
Rut Bízková – MŽP
Jana Čermáková – MŠMT
Petr Krňák – ředitel ZŠ Na Valech, Litoměřice
František Kynčl – pedagog, ZŠ Železnická, Jičín
Lucie Munzarová – SEVER
Radka Urbánková - SEVER
Aleš Kočí – ZOO Liberec, Městské středisko ekologické výchovy Divizna
Aleš Máchal – Lipka, školské zařízení pro environemntální vzdělávání, Brno
Hana Korvasová – Lipka Brno, SSEV Pavučina
Petr Laštůvka – Rezekvítek, Brno
Václav Broukal – SSEV Pavučina
Lenka Daňková – SSEV Pavučina
Jaromír Kvasnička – SEVER
Karin Kvasničková - SEVER
Jana Mudrová – Krkonošský deník
Dita Gollová - SEVER
Pavel Klimeš – galerie Veselý výlet, krajinný ekolog
Stanislav Ondráček – bývalý pedagog, novinář (Svobodský Express, Mladobucký Express)
Veronika Svobodová – SEVER
Jiří Kulich – SEVER
(zkratky používané v textu: EV = ekologická výchova, SEV = středisko/střediska ekolo-gické výchovy,EVVO = ekologická výchova, vzdělávání a osvěta, ŽP = životní prostředí)
Aleš Máchal: SEV paradoxně pracují na svém sebezničení. Snaží se, aby se EV stala nato-lik běžnou záležitostí, aby už nebylo třeba speciálních institucí.
Současnost
Veronika Svobodová: Doba přináší budování nových středisek, nová pobytová, nová městská centra. Stávající střediska, která vznikala v minulých dobách, se stále častěji zaměřují víc do hloubky toho, co dělají, není to jenom o tom shánění klientely, ale spíš o bilancování, přemýšlení, evaluaci programů, certifikacích, akreditacích středisek, stávající střediska začala víc systematicky přemýšlet jak dál. S plánováním, bilancováním přichází o to víc byrokracie, přispěly k tomu fondy a zdroje, které se nabízejí. Financování je také zajímavý trend, střediska získávají celkem velké finance, ale není systematické udržitelné financování do budoucna. Seveřani cítí a možná i řada lidí z dalších středisek, že byrokra-cie a obrovská administrativa související s projekty otupuje a demotivuje spoustu lidí. Možná začíná být trendem vymezování pojmů souvisejících s EV, mění se pojetí a termi-nologie.
Rut Bízková: Před 15ti lety EV nezačínala, existovala dlouhodobě. Po 15ti nebo 20ti le-tech bychom si mohli říct, jak se posunula situace objektivně a jak se posunula ve vní-mání a kam by měla jít dál. Před 20ti lety za minulého režimu ne nutně šlo o peníze, pro-tože šlo o nějaké hodnoty a ta nejvyšší hodnota byla svoboda, protože jsme nesvobodu cítili. Dneska už každý svobodu má, ale ona se stává svoboda jakoby něčím, o co už vlastně nejde, to, co jsme tenkrát jako hodnotu cítili, dneska už jako hodnota cítit není a úplně se ztrácí, a to je velmi vážné. Vztah k ŽP je až to další a předtím je svoboda, a to mi přijde, že ve společnosti obecně necítím-směřování k základním hodnotám demokra-cie a ke svobodě nejvíce.
V EV a vzdělávání je tam obrovský kus práce - v oblasti evaluace se urazil obrovský kus cesty. To, co vidím jako problém v té veliké hodnotě, je to, že potřebujeme obecně vzdě-lání, výchovu pro deset milionů. To, co vidím jako problém, je EV chápaná jako věc bo-jůvky, která hodlá bojovat proti deseti milionům, pokud ten systém není otevřený a je vnímán jako uzavřená komunita, vyvolává to averze, je to věc PR a vzájemného pozná-vání. Nikdy to nebude financovat stát zcela, je potřeba systém sponzorského financování, možná daňových asignací, jiných cest.
Jiří Kulich, shrnutí:
1) Změnilo se prostředí kolem nás - jiné zdůrazňované preferované hodnoty, o to je možná i těžší do toho nějak vstupovat.
2) Okruh organizací zabývajících se EV může být vnímán jako poměrně izolovaná entita - možná taky náročnější než to bylo před 15 lety, protože tehdy tím, že byly problémy s ŽP, tak to bylo vnímáno jako důležitá věc ŽP zlepšovat.
3) Poselství k zaměření organizací: víc se zaměřovat na věci typu hodnotového systému, hodnotová orientace ve vzdělávání.
Jan Činčera: V SEV veliká vnitřní poctivost a energie zabývat se tím, jestli věci dělám dobře, jak je dělat lépe, SEV mají v sobě vnitřní motivaci věci nějak posouvat. Střediska udělala ohromnou práci, spousta práce tam ale ještě je.
V 90. letech chyběla významnější role VŠ, kdy by se zaměřovaly na teorii výzkumu EV - to jsou oblasti, které jsou důležité, protože by měly vést k nějakým vodítkům, když nejsou vodítka, tak pro střediska je velmi těžké si vymyslet vlastní prostředky. Tady je cesta, pokud se nám podaří rozjet akademickou oblast, pak budeme schopni společně s vámi dávat vodítka dohromady a pak ten vývoj bude možné směřovat dál (evaluace, co funguje,..). Prostor pro střediska v budoucnu: ne pohled na EV jako člověk vs. příroda, ALE pochopení konfliktů, které vznikají mezi skupinami lidí v diskusi o tom, jak využívat kus životního prostředí, území, další prostor pro střediska: lokální programy, místní pro-blémy.
Tomáš Kažmierski: Posunuli jsme se o úroveň výš za těch 15 let. Posun od toho, že je dobré dělat cokoliv, až po současný stav, kdy nestačí napsat jen program, ale je potřeba ho vnitřně sestavit, sledovat dopady, metodiku,.. Posun k efektivitě a tomu, že úroveň programů se neustále posouvá.
Jana Čermáková: MŠMT podporuje národní síť EVVO - unikátní síť středisek EV, nemohla by poskytovat také jiné vzdělávací aktivity než EVVO? Jedinečná úloha středisek: školy musí naplňovat průřezové téma Environmentální výchova v ŠVP a přitom MŠMT ví, že se naplňuje zcela formálně, že to pedagogové neumí, pak vítají možnost návštěvy středisek EV, které pomáhají učitelům a je to pro ně obrovský přínos. MŠMT ví, že VŠ dlouho nepl-nily funkci vzdělávání budoucích pedagogických pracovníků. Ekologická střediska suplo-vala činnost pro tyto budoucí pedagogy. Hodnoty: současná společnost ztrácí klasické hodnoty, které vždycky ve společnosti byly, je důležitý výkon, peníze, je to velký pro-blém do budoucna, jak se to dá ve výuce změnit. Ve středisku EV je obrovský potenciál etiku zařadit, člověk, který se umí chovat k přírodě, má v sobě obecně zásady etiky.
Jiří Kulich: za 15, 20 let se toho hodně změnilo ve školách, i v oblasti EV se toho udělalo ve školách hodně, možná je to impuls pro střediska-přemýšlet o vyšší kvalitě, jiných for-mách, jiných službách, než byla zvyklá dosud nabízet. Ve srovnání se Slovenskem, ale možná i s některými jinými zeměmi (Polsko, Maďarsko), i s jinými oblastmi vzdělávání než EV, tady fungovala docela synergie, kterou dokládá i tenhle KS - mezi organizacemi, středisky, veřejnou správou, VŠ. Na Slovensku jsou to oddělené světy, díky tomu u nás oblast EV vypadá dost dobře.
Petr Krňák: Za ZŠ, za sebe mohu říct: ZŠ chtějí ekostřediska, chceme je a jsou potřeba, je ještě spousta práce. Proč neexistují střediska mediální výchovy, výtvarné výchovy, atd.? Zásluha konkrétních lidí, osobností. Budoucnost: je tu obrovský prostor pro středis-ka - nejen pro etickou, ale jakoukoliv jinou výchovu (mediální,...). Školy potřebují kon-zultační metodické středisko, které jim pomůže v těchto věcech, experimentální středis-ko, nové myšlenky, nové postupy pro žáky i pedagogy, to samy školy nedokážou. Mělo by to podporovat MŠMT.
Rut Bízková: Mediální, výtvarná atd. výchova vs. EV: jednotlivost, dobře pochopitelná vs. vzdělávání a výchova k ochraně ŽP je horizontální záležitost - lidé neuvažují v souvislos-tech, ŽP, etika to se špatně uchopí a tím je to obtížnější.
František Kynčl: Změnilo se hodně, pokud nějaká škola má úspěchy v oblasti EV, tak je to škola, která navázala spolupráci se střediskem EV. Tam jsme získali my kantoři jiné pohledy na svět, jiné metody práce, citová výchova, ekologická výchova a etika, to stu-denti na VŠ nedostanou.
Jana Čermáková: Celá změna našeho školství má být v tom směru, že má dojít k posunu od znalostí k myšlení v souvislostech, tady je obrovský potenciál ve střediscích.
Následovala prezentace „Analýzy potřebnosti a využívání environmentálních vzdělávacích center na území České republiky“.
Budoucnost
1) Mělo by se změnit zaměření středisek? Jak by mělo vypadat jejich zaměření v souvislosti se změnami, které nastaly ve vzdělávání celkově a v souvislosti s posunem EV ve školách?
Jan Činčera: Zaměření by se mohlo změnit v několika ohledech: v nabídce středisek veli-kánské množství programů, které se standardně nabízí, není reálné pro tolik programů dosáhnout efektivity a kvality, aby programy naplnily svůj cíl. Existují strategie (viz vý-še), jejich znalost může člověka nějak vést. Mohlo by se změnit: soustředit se na míň programů a sdílet je mezi sebou, propracovat je na 100%, aby fungovaly, aby to bylo ověřené, že fungují. Delší jsou efektivnější než kratší, krátké by mohly fungovat jako součást většího programu, pokud bude středisko se školou spolupracovat na tvorbě ŠVP a v tom programu bude mít takový malý program svoje místo. Další změna: bylo by za-jímavé pro střediska více se soustředit na přípravu programů šitých na míru škol, pomá-haly by jim sestavovat environmentální kurikula, programy šité na specifika místních problémů, konfliktů, v tom mají střediska místo.
Jana Čermáková: Souhlasí s J. Činčerou, pomáhat naplňovat ŠVP školám, velké riziko u SŠ, učitelé na SŠ jsou nároční na odbornost. U ZŠ je to hodně o metodách, tam ta zna-lostní báze není tak vysoká, u SŠ může dojít k riziku toho, že profesoři budou nespokoje-ní s odbornou úrovní znalostí lektorů. SEV by se měla soustředit na myšlení v souvislos-tech, připravuje se akční plán strategie vzdělávání pro udrž. rozvoj, který akcentuje tento způsob myšlení v souvislostech v lokálním prostředí.
Tomáš Kažmierski: SEV může fungovat tehdy, když efektivně komunikuje s klienty, zjiš-ťuje si poptávku, co klienti chtějí, co se očekává a programy přizpůsobují a dávají do to-ho i své know-how a sbírají podněty zvenčí. SEV si velmi dobře vyměňují zkušenosti a sdílejí zkušenosti a dobré praxe, což je to, co SEV posunuje dopředu.
Katka Jančaříková: Prostor pro střediska: péče o nadanou mládež, ti, kteří by dostali více než laickou úroveň. Ani sebelepší ZŠ nemá možnost poskytovat nadanému žákovi tu pé-či, kterou by potřeboval.
Jana Čermáková: MŠMT, 3. výzva v rámci OP - menší programy jako součást něčeho většího.
Hana Korvasová: Svobodu nemáme, jsme svázaní tím, co nás všechno masíruje, nutí. Svoboda mi strašně chybí a děti nemají vůbec žádnou svobodu, ony jsou navázaný na to, že jim všechno někdo donese pod čumák a nemají představu o tom, jak se mají samy o sebe postarat. Praktické dovednosti, postarat se o sebe, to bychom měli vyřešit, co na těch střediscích uděláme pro to, aby lidi nebyli nesvobodní, protože je svazuje prostředí, které je kolem nich.
Rut Bízková: Já to cítím úplně stejně. Jsme natolik mimo realitu, natolik neschopní se uživit. Metodiku mohou školy získávat u SEV, podporu. S vyšším počtem pedagogů dojde k nenásilné spolupráci MŠMT a MŽP. Většina environmentálního vzdělávání ve školách, metodické řízení/vedení, podpora ze středisek a pak specializovaná péče ve střediscích - to je to, co škola nikdy neudělá - podojit krávu, nasekat trávu... To jsou ty mantinely. Nejde to oddělit od financí. Ve chvíli, kdy nemáme jiný zdroj peněz než je stát, nevznikla dostatečná podpora z neziskového sektoru, z jiných zdrojů než od státu.
František Kynčl: Neměnil bych nic, jsem spokojený s tím, co existuje, vyberu si co potře-buji. Ne všichni musí být pedagogové, stačí člověk komunikativní, není zatížen školním prostředím. Úskalí - hrozně to závisí na osobnostech. Proto např. menší střediska zanika-jí.
Aleš Máchal: SEV by měla dělat jen to, co škola nemůže, nechce, nedovede, nesmí. Ne-postradatelná budou vždy střediska pobytová, měla to být pobídka do vlastních řad, aby-chom dělali to, co je pro učitele servis, co potřebují, i to, kam je chceme posunout a dě-lali to kvalitně a nesuplovat práci učitelů.
Petr Krňák: Krátkodobé programy důležité - učitel si může říct: Aha, takhle se to dá dě-lat. Šíří se to dál pak do dalších škol. Má to smysl. V téhle oblasti bude stále co dělat- kultivovat další generace.
2) Jak hustá síť středisek by měla být? Dostatek/nedostatek středisek, je sou-časný počet středisek udržitelný? Měly by se počty navyšovat, kritéria pro urče-ní počtu středisek?
4) Jak a z čeho dále činnost středisek financovat?
Jiří Kulich: Jistým vodítkem může být srovnání s počtem škol.
Kateřina Jančaříková: Počet středisek zřizovat shora by nebylo rozumné, bylo by lepší, aby se to ustavilo spontánně zespoda. Jak udržet síť: může se namířit jiným směrem (celoživotní vzdělávání), nebo např. předávání zkušeností do jiných zemí, které získávají podporu z evropských fondů (společné projekty).
Tomáš Kažmierski: Není snaha řídit počty shora.
Jana Čermáková: Hustota, je to těžké říct, ze zpětné vazby od škol vím, že poptávka mnohonásobně převyšuje nabídku, když se povede program. Ale to se nemusí povést vždycky. Další významný problém pro školy je doprava. Bylo by dobré se zamyslet, jestli se to nedá nějak řešit, protože plno škol nenavštíví SEV právě kvůli drahé dopravě, že to středisko je daleko. Kdyby byly moduly a střediska by měla podobná zázemí a podle po-ptávky by byla schopna realizovat programy, které chtějí školy na druhé straně republi-ky.
Financování ze strany MŠMT: na to jsem zvědavá. Schopnost sebefinancování a propojení celoživotního učení, podnikové sféry a SEV by bylo více než žádoucí.
Petr Krňák: Měl by existovat nějaký národní zájem a jestli existuje a existuje poptávka nebo národní zakázka, tak automaticky by měla následovat podpora shora - je nutné se bavit o tom, jestli to má být polovina, třetina zdrojů, takhle by to mělo fungovat, měla by existovat páteřní síť středisek v kraji a ty další, ať si vznikají a ta diferenciace tam prostě bude, pokud je zájem o tyhle věci.
Iva Matějková: Hustota: žádost školy a obce - chtějí si zřídit středisko jen pro sebe, pri-márně, rekonstrukce budovy a poté poskytování školám v regionu, kde se budou školy vzdělávat se svým učitelem.
Jiří Kulich: Nejen národní, ale taky krajský a místní zájem a měl by tam být podíl úrovní veřejné správy. U krajů to do jisté míry funguje, tohle bychom se možná měli společně snažit kultivovat - podpora na všech úrovních (i města). Finanční udržitelnost-momentálně spousta EU zdrojů, strategií MŽP ať vznikají střediska, přijde doba, kdy tyhle peníze skončí a spíše se krátí prostředky krajské, ministerské, aby nás nečekal slovenský scénář. Sponzoři, soběstačnost, více nabízení dospělé klientele, tam se tím asi musíme hodně trápit, ale zároveň snaha o udržení sdíleného financování celostátního, krajského, místní samosprávy.
Jana Čermáková: Je třeba navázat na podnikovou sféru, podniky mají zájem o školky pro děti svých zaměstnanců - nedal by se využít tento potenciál?
Rut Bízková: Existuje národní zájem? Vždy bude mít omezené množství peněz, stát musí říct, jak tuto povinnost naplní. Musí existovat nějaká minimální síť a té musí stát zajistit financování, většinové. Takže ta síť bude existovat dlouhodobě. Pak je spontánní občan-ská angažovanost, spousta zájmů zdola, tomu nikdo nebrání, ale to vzniká a zaniká na-vázáno na osobnosti na to, co chtějí lidi dělat.
Hana Korvasová: Jedna z možností: přesvědčit kraj, aby platil všem dětem cestu do stře-disek, pak střediska mohou žít.
Václav Broukal: Dostupnost středisek-šance klientů dostat se ke středisku je malá. My máme síť poměrně hustou a přesto se tam dostaneme na max. 10%, zbytek v jednot-kách %. Už teď ta síť je těžko udržitelná, vidíme, že kvalita výuky na SEV je vázaná na finance, když existuje profesionální středisko, snaží se o inovativní metody, pak je spous-ta SEV - škola to bere, je to aktivní výuka o trošku dál než běžná školní výuka, zájem od škol je, ale je otázka, jestli je to tak dobře a jestli je dobře tuhle síť takovýmhle způso-bem udržovat. Jestli budoucnost nesměřuje spíš k většímu věnování se pedagogům, pro-duktům pro školy, než přímé výuce dětí, kterou by měla dělat škola sama, SEV směřovat k vývoji metodiky, spolupráci se školami - systematické vzdělávání pedagogů.
3) Kvalita VP, evaluace, kvalita metodiky, co je reálné, funkční, co je udržitelné, kvalita služeb, jak sledovat kvalitu, ohlídat kvalitu?
Jan Činčera: Člověk dělá EV, protože chce ovlivnit nějaké znalosti, dovednosti, postoje, hodnoty a jejich prostřednictvím chování dětí. Ty metodiky nejsou mystérium, jsou volně na internetu, dá se s nim pracovat, pro pochopení výsledků je nutná znalost teorie.
Cesta: evaluovat program, zjistit, jak funguje, střediska by mohla v této souvislosti pra-covat s VŠ. Výsledkem pro vás bude zpětná vazba.
Václav Broukal: Málokteré středisko hodnotí svoji efektivitu, na to nemají střediska kapa-citu, my vyvíjíme nástroje k hodnocení kvality, ale spíš jdeme po struktuře programu. Z hlediska financí nejvíce narážíme na problém s lektory: střediska profesionalizovaná - lektoři zaměstnanci, rozvíjejí se, vzdělávají, ale dost středisek se z finančních důvodů snaží ušetřit a lektory jim dělají externisti (studenti jako brigádu), pak kvalita VP, ačkoliv na papíře vypadá dobře, tak program vedené tímto lektorem nefungují. Tam je ta vazba mezi financemi a kvalitou, to platí hlavně v personální oblasti.
Jana Čermáková: Info od pedagogické obce, že by uvítali, kdyby kvalita středisek byla někde uvedena, aby věděli dopředu, co mohou očekávat. Aby kvalita středisek byla ga-rantována.
Jiří Kulich: Akreditace/certifikace středisek je už nějakou dobu téma, odkud by vycházela, kdo bude autorem? To je velké téma do budoucnosti, je nutné aby to bylo správně na-staveno.
Tomáš Kažmierski: Certifikace se zreální příští rok. Vytvoření portálu ekocentra.cz, kde by měl být přehled ekocenter, které byly ve studii, aby učitel měl přehled, kde která eko-centra jsou. To doposud nebylo.
Václav Broukal: My se teď snažíme povzbudit SEV, aby se zabývaly hodnocením, evalua-cí, ale je to strašný boj a zatím nám dělá problémy jenom je k tomu postrčit. Certifikace je něco o krok dál a chtěl bych, aby předcházela širší diskuse, aby se zmapoval terén, aby to bylo funkční, aby to nebyla formální záležitost.
Ve východním koutu Krkonoš, v údolí řeky Úpy pod hřebenem Rýchor, založila před patnácti lety, na sklonku roku 1994 skupinka nadšenců občanské sdružení SEVER – Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory.Čtyři z nich pracovali předtím skoro pět let v Krkonošském středisku ekologické výchovy Rýchorská bouda. V současné době u SEVERu nejdéle zaměstnaný pracovník Jiří Kulich, který je čtrnáct let severským ředitelem, komentoval vznik organizace takto:„V Krkonošském národním parku na Rýchorské boudě jsme již před vznikem SEVERu připravovali ekologické vzdělávací kurzy, semináře či exkurze, tedy činnosti, jimž se věnujeme dodnes. Ale odchodem na SEVER jsme se zbavili určité míry byrokracie, získali víc svobody a mohli si práci organizovat podle svých vlastních představ.
Rut Bízková: Před 15ti lety EV nezačínala, existovala dlouhodobě. Po 15ti nebo 20ti le-tech bychom si mohli říct, jak se posunula situace objektivně a jak se posunula ve vní-mání a kam by měla jít dál. Před 20ti lety za minulého režimu ne nutně šlo o peníze, pro-tože šlo o nějaké hodnoty a ta nejvyšší hodnota byla svoboda, protože jsme nesvobodu cítili. Dneska už každý svobodu má, ale ona se stává svoboda jakoby něčím, o co už vlastně nejde, to, co jsme tenkrát jako hodnotu cítili, dneska už jako hodnota cítit není a úplně se ztrácí, a to je velmi vážné. Vztah k ŽP je až to další a předtím je svoboda, a to mi přijde, že ve společnosti obecně necítím-směřování k základním hodnotám demokra-cie a ke svobodě nejvíce.
V EV a vzdělávání je tam obrovský kus práce - v oblasti evaluace se urazil obrovský kus cesty. To, co vidím jako problém v té veliké hodnotě, je to, že potřebujeme obecně vzdě-lání, výchovu pro deset milionů. To, co vidím jako problém, je EV chápaná jako věc bo-jůvky, která hodlá bojovat proti deseti milionům, pokud ten systém není otevřený a je vnímán jako uzavřená komunita, vyvolává to averze, je to věc PR a vzájemného pozná-vání. Nikdy to nebude financovat stát zcela, je potřeba systém sponzorského financování, možná daňových asignací, jiných cest.
Jiří Kulich, shrnutí:
1) Změnilo se prostředí kolem nás - jiné zdůrazňované preferované hodnoty, o to je možná i těžší do toho nějak vstupovat.
2) Okruh organizací zabývajících se EV může být vnímán jako poměrně izolovaná entita - možná taky náročnější než to bylo před 15 lety, protože tehdy tím, že byly problémy s ŽP, tak to bylo vnímáno jako důležitá věc ŽP zlepšovat.
3) Poselství k zaměření organizací: víc se zaměřovat na věci typu hodnotového systému, hodnotová orientace ve vzdělávání.
Jan Činčera: V SEV veliká vnitřní poctivost a energie zabývat se tím, jestli věci dělám dobře, jak je dělat lépe, SEV mají v sobě vnitřní motivaci věci nějak posouvat. Střediska udělala ohromnou práci, spousta práce tam ale ještě je.
V 90. letech chyběla významnější role VŠ, kdy by se zaměřovaly na teorii výzkumu EV - to jsou oblasti, které jsou důležité, protože by měly vést k nějakým vodítkům, když nejsou vodítka, tak pro střediska je velmi těžké si vymyslet vlastní prostředky. Tady je cesta, pokud se nám podaří rozjet akademickou oblast, pak budeme schopni společně s vámi dávat vodítka dohromady a pak ten vývoj bude možné směřovat dál (evaluace, co funguje,..). Prostor pro střediska v budoucnu: ne pohled na EV jako člověk vs. příroda, ALE pochopení konfliktů, které vznikají mezi skupinami lidí v diskusi o tom, jak využívat kus životního prostředí, území, další prostor pro střediska: lokální programy, místní pro-blémy.
Tomáš Kažmierski: Posunuli jsme se o úroveň výš za těch 15 let. Posun od toho, že je dobré dělat cokoliv, až po současný stav, kdy nestačí napsat jen program, ale je potřeba ho vnitřně sestavit, sledovat dopady, metodiku,.. Posun k efektivitě a tomu, že úroveň programů se neustále posouvá.
Jana Čermáková: MŠMT podporuje národní síť EVVO - unikátní síť středisek EV, nemohla by poskytovat také jiné vzdělávací aktivity než EVVO? Jedinečná úloha středisek: školy musí naplňovat průřezové téma Environmentální výchova v ŠVP a přitom MŠMT ví, že se naplňuje zcela formálně, že to pedagogové neumí, pak vítají možnost návštěvy středisek EV, které pomáhají učitelům a je to pro ně obrovský přínos. MŠMT ví, že VŠ dlouho nepl-nily funkci vzdělávání budoucích pedagogických pracovníků. Ekologická střediska suplo-vala činnost pro tyto budoucí pedagogy. Hodnoty: současná společnost ztrácí klasické hodnoty, které vždycky ve společnosti byly, je důležitý výkon, peníze, je to velký pro-blém do budoucna, jak se to dá ve výuce změnit. Ve středisku EV je obrovský potenciál etiku zařadit, člověk, který se umí chovat k přírodě, má v sobě obecně zásady etiky.
Jiří Kulich: za 15, 20 let se toho hodně změnilo ve školách, i v oblasti EV se toho udělalo ve školách hodně, možná je to impuls pro střediska-přemýšlet o vyšší kvalitě, jiných for-mách, jiných službách, než byla zvyklá dosud nabízet. Ve srovnání se Slovenskem, ale možná i s některými jinými zeměmi (Polsko, Maďarsko), i s jinými oblastmi vzdělávání než EV, tady fungovala docela synergie, kterou dokládá i tenhle KS - mezi organizacemi, středisky, veřejnou správou, VŠ. Na Slovensku jsou to oddělené světy, díky tomu u nás oblast EV vypadá dost dobře.
Petr Krňák: Za ZŠ, za sebe mohu říct: ZŠ chtějí ekostřediska, chceme je a jsou potřeba, je ještě spousta práce. Proč neexistují střediska mediální výchovy, výtvarné výchovy, atd.? Zásluha konkrétních lidí, osobností. Budoucnost: je tu obrovský prostor pro středis-ka - nejen pro etickou, ale jakoukoliv jinou výchovu (mediální,...). Školy potřebují kon-zultační metodické středisko, které jim pomůže v těchto věcech, experimentální středis-ko, nové myšlenky, nové postupy pro žáky i pedagogy, to samy školy nedokážou. Mělo by to podporovat MŠMT.
Rut Bízková: Mediální, výtvarná atd. výchova vs. EV: jednotlivost, dobře pochopitelná vs. vzdělávání a výchova k ochraně ŽP je horizontální záležitost - lidé neuvažují v souvislos-tech, ŽP, etika to se špatně uchopí a tím je to obtížnější.
František Kynčl: Změnilo se hodně, pokud nějaká škola má úspěchy v oblasti EV, tak je to škola, která navázala spolupráci se střediskem EV. Tam jsme získali my kantoři jiné pohledy na svět, jiné metody práce, citová výchova, ekologická výchova a etika, to stu-denti na VŠ nedostanou.
Jana Čermáková: Celá změna našeho školství má být v tom směru, že má dojít k posunu od znalostí k myšlení v souvislostech, tady je obrovský potenciál ve střediscích.
Následovala prezentace „Analýzy potřebnosti a využívání environmentálních vzdělávacích center na území České republiky“.
Budoucnost
1) Mělo by se změnit zaměření středisek? Jak by mělo vypadat jejich zaměření v souvislosti se změnami, které nastaly ve vzdělávání celkově a v souvislosti s posunem EV ve školách?
Jan Činčera: Zaměření by se mohlo změnit v několika ohledech: v nabídce středisek veli-kánské množství programů, které se standardně nabízí, není reálné pro tolik programů dosáhnout efektivity a kvality, aby programy naplnily svůj cíl. Existují strategie (viz vý-še), jejich znalost může člověka nějak vést. Mohlo by se změnit: soustředit se na míň programů a sdílet je mezi sebou, propracovat je na 100%, aby fungovaly, aby to bylo ověřené, že fungují. Delší jsou efektivnější než kratší, krátké by mohly fungovat jako součást většího programu, pokud bude středisko se školou spolupracovat na tvorbě ŠVP a v tom programu bude mít takový malý program svoje místo. Další změna: bylo by za-jímavé pro střediska více se soustředit na přípravu programů šitých na míru škol, pomá-haly by jim sestavovat environmentální kurikula, programy šité na specifika místních problémů, konfliktů, v tom mají střediska místo.
Jana Čermáková: Souhlasí s J. Činčerou, pomáhat naplňovat ŠVP školám, velké riziko u SŠ, učitelé na SŠ jsou nároční na odbornost. U ZŠ je to hodně o metodách, tam ta zna-lostní báze není tak vysoká, u SŠ může dojít k riziku toho, že profesoři budou nespokoje-ní s odbornou úrovní znalostí lektorů. SEV by se měla soustředit na myšlení v souvislos-tech, připravuje se akční plán strategie vzdělávání pro udrž. rozvoj, který akcentuje tento způsob myšlení v souvislostech v lokálním prostředí.
Tomáš Kažmierski: SEV může fungovat tehdy, když efektivně komunikuje s klienty, zjiš-ťuje si poptávku, co klienti chtějí, co se očekává a programy přizpůsobují a dávají do to-ho i své know-how a sbírají podněty zvenčí. SEV si velmi dobře vyměňují zkušenosti a sdílejí zkušenosti a dobré praxe, což je to, co SEV posunuje dopředu.
Katka Jančaříková: Prostor pro střediska: péče o nadanou mládež, ti, kteří by dostali více než laickou úroveň. Ani sebelepší ZŠ nemá možnost poskytovat nadanému žákovi tu pé-či, kterou by potřeboval.
Jana Čermáková: MŠMT, 3. výzva v rámci OP - menší programy jako součást něčeho většího.
Hana Korvasová: Svobodu nemáme, jsme svázaní tím, co nás všechno masíruje, nutí. Svoboda mi strašně chybí a děti nemají vůbec žádnou svobodu, ony jsou navázaný na to, že jim všechno někdo donese pod čumák a nemají představu o tom, jak se mají samy o sebe postarat. Praktické dovednosti, postarat se o sebe, to bychom měli vyřešit, co na těch střediscích uděláme pro to, aby lidi nebyli nesvobodní, protože je svazuje prostředí, které je kolem nich.
Rut Bízková: Já to cítím úplně stejně. Jsme natolik mimo realitu, natolik neschopní se uživit. Metodiku mohou školy získávat u SEV, podporu. S vyšším počtem pedagogů dojde k nenásilné spolupráci MŠMT a MŽP. Většina environmentálního vzdělávání ve školách, metodické řízení/vedení, podpora ze středisek a pak specializovaná péče ve střediscích - to je to, co škola nikdy neudělá - podojit krávu, nasekat trávu... To jsou ty mantinely. Nejde to oddělit od financí. Ve chvíli, kdy nemáme jiný zdroj peněz než je stát, nevznikla dostatečná podpora z neziskového sektoru, z jiných zdrojů než od státu.
František Kynčl: Neměnil bych nic, jsem spokojený s tím, co existuje, vyberu si co potře-buji. Ne všichni musí být pedagogové, stačí člověk komunikativní, není zatížen školním prostředím. Úskalí - hrozně to závisí na osobnostech. Proto např. menší střediska zanika-jí.
Aleš Máchal: SEV by měla dělat jen to, co škola nemůže, nechce, nedovede, nesmí. Ne-postradatelná budou vždy střediska pobytová, měla to být pobídka do vlastních řad, aby-chom dělali to, co je pro učitele servis, co potřebují, i to, kam je chceme posunout a dě-lali to kvalitně a nesuplovat práci učitelů.
Petr Krňák: Krátkodobé programy důležité - učitel si může říct: Aha, takhle se to dá dě-lat. Šíří se to dál pak do dalších škol. Má to smysl. V téhle oblasti bude stále co dělat- kultivovat další generace.
2) Jak hustá síť středisek by měla být? Dostatek/nedostatek středisek, je sou-časný počet středisek udržitelný? Měly by se počty navyšovat, kritéria pro urče-ní počtu středisek?
4) Jak a z čeho dále činnost středisek financovat?
Jiří Kulich: Jistým vodítkem může být srovnání s počtem škol.
Kateřina Jančaříková: Počet středisek zřizovat shora by nebylo rozumné, bylo by lepší, aby se to ustavilo spontánně zespoda. Jak udržet síť: může se namířit jiným směrem (celoživotní vzdělávání), nebo např. předávání zkušeností do jiných zemí, které získávají podporu z evropských fondů (společné projekty).
Tomáš Kažmierski: Není snaha řídit počty shora.
Jana Čermáková: Hustota, je to těžké říct, ze zpětné vazby od škol vím, že poptávka mnohonásobně převyšuje nabídku, když se povede program. Ale to se nemusí povést vždycky. Další významný problém pro školy je doprava. Bylo by dobré se zamyslet, jestli se to nedá nějak řešit, protože plno škol nenavštíví SEV právě kvůli drahé dopravě, že to středisko je daleko. Kdyby byly moduly a střediska by měla podobná zázemí a podle po-ptávky by byla schopna realizovat programy, které chtějí školy na druhé straně republi-ky.
Financování ze strany MŠMT: na to jsem zvědavá. Schopnost sebefinancování a propojení celoživotního učení, podnikové sféry a SEV by bylo více než žádoucí.
Petr Krňák: Měl by existovat nějaký národní zájem a jestli existuje a existuje poptávka nebo národní zakázka, tak automaticky by měla následovat podpora shora - je nutné se bavit o tom, jestli to má být polovina, třetina zdrojů, takhle by to mělo fungovat, měla by existovat páteřní síť středisek v kraji a ty další, ať si vznikají a ta diferenciace tam prostě bude, pokud je zájem o tyhle věci.
Iva Matějková: Hustota: žádost školy a obce - chtějí si zřídit středisko jen pro sebe, pri-márně, rekonstrukce budovy a poté poskytování školám v regionu, kde se budou školy vzdělávat se svým učitelem.
Jiří Kulich: Nejen národní, ale taky krajský a místní zájem a měl by tam být podíl úrovní veřejné správy. U krajů to do jisté míry funguje, tohle bychom se možná měli společně snažit kultivovat - podpora na všech úrovních (i města). Finanční udržitelnost-momentálně spousta EU zdrojů, strategií MŽP ať vznikají střediska, přijde doba, kdy tyhle peníze skončí a spíše se krátí prostředky krajské, ministerské, aby nás nečekal slovenský scénář. Sponzoři, soběstačnost, více nabízení dospělé klientele, tam se tím asi musíme hodně trápit, ale zároveň snaha o udržení sdíleného financování celostátního, krajského, místní samosprávy.
Jana Čermáková: Je třeba navázat na podnikovou sféru, podniky mají zájem o školky pro děti svých zaměstnanců - nedal by se využít tento potenciál?
Rut Bízková: Existuje národní zájem? Vždy bude mít omezené množství peněz, stát musí říct, jak tuto povinnost naplní. Musí existovat nějaká minimální síť a té musí stát zajistit financování, většinové. Takže ta síť bude existovat dlouhodobě. Pak je spontánní občan-ská angažovanost, spousta zájmů zdola, tomu nikdo nebrání, ale to vzniká a zaniká na-vázáno na osobnosti na to, co chtějí lidi dělat.
Hana Korvasová: Jedna z možností: přesvědčit kraj, aby platil všem dětem cestu do stře-disek, pak střediska mohou žít.
Václav Broukal: Dostupnost středisek-šance klientů dostat se ke středisku je malá. My máme síť poměrně hustou a přesto se tam dostaneme na max. 10%, zbytek v jednot-kách %. Už teď ta síť je těžko udržitelná, vidíme, že kvalita výuky na SEV je vázaná na finance, když existuje profesionální středisko, snaží se o inovativní metody, pak je spous-ta SEV - škola to bere, je to aktivní výuka o trošku dál než běžná školní výuka, zájem od škol je, ale je otázka, jestli je to tak dobře a jestli je dobře tuhle síť takovýmhle způso-bem udržovat. Jestli budoucnost nesměřuje spíš k většímu věnování se pedagogům, pro-duktům pro školy, než přímé výuce dětí, kterou by měla dělat škola sama, SEV směřovat k vývoji metodiky, spolupráci se školami - systematické vzdělávání pedagogů.
3) Kvalita VP, evaluace, kvalita metodiky, co je reálné, funkční, co je udržitelné, kvalita služeb, jak sledovat kvalitu, ohlídat kvalitu?
Jan Činčera: Člověk dělá EV, protože chce ovlivnit nějaké znalosti, dovednosti, postoje, hodnoty a jejich prostřednictvím chování dětí. Ty metodiky nejsou mystérium, jsou volně na internetu, dá se s nim pracovat, pro pochopení výsledků je nutná znalost teorie.
Cesta: evaluovat program, zjistit, jak funguje, střediska by mohla v této souvislosti pra-covat s VŠ. Výsledkem pro vás bude zpětná vazba.
Václav Broukal: Málokteré středisko hodnotí svoji efektivitu, na to nemají střediska kapa-citu, my vyvíjíme nástroje k hodnocení kvality, ale spíš jdeme po struktuře programu. Z hlediska financí nejvíce narážíme na problém s lektory: střediska profesionalizovaná - lektoři zaměstnanci, rozvíjejí se, vzdělávají, ale dost středisek se z finančních důvodů snaží ušetřit a lektory jim dělají externisti (studenti jako brigádu), pak kvalita VP, ačkoliv na papíře vypadá dobře, tak program vedené tímto lektorem nefungují. Tam je ta vazba mezi financemi a kvalitou, to platí hlavně v personální oblasti.
Jana Čermáková: Info od pedagogické obce, že by uvítali, kdyby kvalita středisek byla někde uvedena, aby věděli dopředu, co mohou očekávat. Aby kvalita středisek byla ga-rantována.
Jiří Kulich: Akreditace/certifikace středisek je už nějakou dobu téma, odkud by vycházela, kdo bude autorem? To je velké téma do budoucnosti, je nutné aby to bylo správně na-staveno.
Tomáš Kažmierski: Certifikace se zreální příští rok. Vytvoření portálu ekocentra.cz, kde by měl být přehled ekocenter, které byly ve studii, aby učitel měl přehled, kde která eko-centra jsou. To doposud nebylo.
Václav Broukal: My se teď snažíme povzbudit SEV, aby se zabývaly hodnocením, evalua-cí, ale je to strašný boj a zatím nám dělá problémy jenom je k tomu postrčit. Certifikace je něco o krok dál a chtěl bych, aby předcházela širší diskuse, aby se zmapoval terén, aby to bylo funkční, aby to nebyla formální záležitost.
Ve východním koutu Krkonoš, v údolí řeky Úpy pod hřebenem Rýchor, založila před patnácti lety, na sklonku roku 1994 skupinka nadšenců občanské sdružení SEVER – Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory.Čtyři z nich pracovali předtím skoro pět let v Krkonošském středisku ekologické výchovy Rýchorská bouda. V současné době u SEVERu nejdéle zaměstnaný pracovník Jiří Kulich, který je čtrnáct let severským ředitelem, komentoval vznik organizace takto:„V Krkonošském národním parku na Rýchorské boudě jsme již před vznikem SEVERu připravovali ekologické vzdělávací kurzy, semináře či exkurze, tedy činnosti, jimž se věnujeme dodnes. Ale odchodem na SEVER jsme se zbavili určité míry byrokracie, získali víc svobody a mohli si práci organizovat podle svých vlastních představ.
Za to jsme ovšem zaplatili větší mírou nejistoty v neziskové organizaci. Pomáhalo nám i vědomí, že se nám daří odevzdávat kvalitní práci, což dokazovala skutečnost, že za ni byl leckdo ochoten zaplatit. Začínali jsme skutečně průkopnicky, doslova a dopísmene bez koruny, jen s vírou, že se náš záměr musí podařit! Pomohla nám i šťastná shoda okolností.
Když jsme se začali rozhlížet, kde zakotvit – a to ve východních Krkonoších – dostali jsme tip na finančně přijatelný pronájem prostorů v budově základní školy v Horním Maršově. Obec nám vyšla vstříc a získali
jsme půdní tělocvičnu, kterou jsme teprve museli přebudovat na vzdělávací zařízení. Nakonec z toho byla investice za víc jak dva miliony korun: vznikly kancelářské a pracovní i společenské prostory – klubovna, kuchyňka a jídelna i ubytování zhruba pro jednu třídu.“
(z rozhovoru pro Ekoton, 2005/3).
a tak to začalo...
Na podzim 1994 se sháněly prostory i peníze, od listopadu 1994 do ledna 1995 probíhalo postupné stěhování z vrcholku Rýchor k jejich úpatí a v lednu 1995 proběhla na Rýchorách za účasti mnoha zástupců tehdejších středisek ekologické výchovy památná aukce na podporu nového střediska, v níž mj. chaloupecký
Jozef Zetěk vydražil ve prospěch SEVERu tatranku za 300,- Kč. Hned na jaře 1995 byly odvedeny první pobytové akce pro školní skupiny. Protože se však prostory v maršovské škole teprve upravovaly, pronajal si SEVER dočasně jednu rekreační chalupu v Horních Albeřicích, asi 5 km nad Maršovem. Od léta téhož roku pak začalo fungovat, byť zpočátku v poněkud provizorních podmínkách, zázemí střediska SEVER v již zmíněné škole.
První akcí byl červencový pobyt pro americké studenty Global works – bydleli tehdy ještě „na staveništi“ - budoucí pokoje byly zatím jen naznačeny tenkými sádrokartonovými příčkami a neměly samostatné elektrické rozvody, takže když někdo v noci zmáčkl kdekoli vypínač, rozsvítil všude všem. S nadhledem to zvládli nejen Američané, ale i následující účastníci z českých škol, stavební firma i sami Seveřané. V roce 1995 měl SEVER k dispozici pouze tyto pronajaté a nedostavěné prostory a 4 zaměstnance. Jeho činnost tvořily převážně pobytové akce pro školy, vznikl první jarmark ke Dni Země a první semináře učitelského klubu SEVERKA...
Jozef Zetěk vydražil ve prospěch SEVERu tatranku za 300,- Kč. Hned na jaře 1995 byly odvedeny první pobytové akce pro školní skupiny. Protože se však prostory v maršovské škole teprve upravovaly, pronajal si SEVER dočasně jednu rekreační chalupu v Horních Albeřicích, asi 5 km nad Maršovem. Od léta téhož roku pak začalo fungovat, byť zpočátku v poněkud provizorních podmínkách, zázemí střediska SEVER v již zmíněné škole.
První akcí byl červencový pobyt pro americké studenty Global works – bydleli tehdy ještě „na staveništi“ - budoucí pokoje byly zatím jen naznačeny tenkými sádrokartonovými příčkami a neměly samostatné elektrické rozvody, takže když někdo v noci zmáčkl kdekoli vypínač, rozsvítil všude všem. S nadhledem to zvládli nejen Američané, ale i následující účastníci z českých škol, stavební firma i sami Seveřané. V roce 1995 měl SEVER k dispozici pouze tyto pronajaté a nedostavěné prostory a 4 zaměstnance. Jeho činnost tvořily převážně pobytové akce pro školy, vznikl první jarmark ke Dni Země a první semináře učitelského klubu SEVERKA...Od té doby se SEVER značně rozrostl, a to hned v několika směrech...
A | počet pracovišť
V současné době má SEVER 4 pracoviště v pronajatých, ale dnes již zčásti i vlastních prostorách:
Pobytové středisko v Horním Maršově (od r. 1994), pobočku se zázemím na krátkodobé výukové programy v Litoměřicích (od r. 1997), pobočku se zázemím na krátkodobé výukové programy v Hradci Králové (od r.
Pobytové středisko v Horním Maršově (od r. 1994), pobočku se zázemím na krátkodobé výukové programy v Litoměřicích (od r. 1997), pobočku se zázemím na krátkodobé výukové programy v Hradci Králové (od r.
2002) a centrální pracoviště v Trutnově (od r. 2006).
B| počet vlastních nemovitostí
V r. 2000 zakoupil SEVER pozemek o velikosti cca 1 ha ve Sklenařovickém údolí pod Rýchorami. Pozemek se pravidelně udržuje a v minulosti byl využit např.jako místo pro letní tábor nebo zázemí pro terénní výukové programy. V r. 2002 SEVER zakoupil budovu bývalé fary v Horním Maršově, kterou
postupně opravuje a buduje zde centrum DOTEK – Dům obnovy tradic, ekologie a kultury. V r. 2004 SEVER získal za symbolickou cenu od Krajského úřadu Královéhradeckého kraje starou roubenku v Temném dole u Horního Maršova, kde byly zatím provedeny nejnutnější opravy a do budoucna se předpokládá její využití pro vzdělávací činnost.
C| počet zaměstnanců
V současné době má SEVER 25 zaměstnanců. Dalších 35 zaměstnanců se zde během let různě prostřídalo. Bylo mezi nimi 5 jednoročních civilkářů a část pracovníků, která byla přijata pouze na omezenou dobu určitou. Pro zajímavost nárůst počtu zaměstnanců: 1995 – první 4 zaměstnanci, 1998 – 8, 2001 – 16, 2005 – 22, 2009 – 25.
D | rozšíření okruhu činností
K počáteční převažující činnosti – vedení pobytových výukových programů - přibyly brzy především díky pracovištím v Hradci Králové a Litoměřicích krátkodobé výukové programy, přibyly zájmové kroužky, letní tábory. Práce s žáky a studenty (od mateřských škol až po vysoké) tvořila vždy významnou součást práce SEVERu. Za 15 let prošlo těmito programy více než 120 000 dětí a mladých lidí. V posledních letech se práce s žáky a studenty posouvá k dlouhodobějšímu působení – např. ke školním ekologických projektům (nejvýznamnější je Škola pro udržitelný život) a k spojování výukových programů do delších cyklů.
Postupně se rozšířila nabídka osvětových akcí – od drobných místních až po ty, na které přijde několik stovek lidí, tradicí se stal Krkonošský jarmark ke Dni Země v Horním Maršově či každoroční výstavy v Hradci Králové. Vzdělávání učitelů se postupně vyvinulo od jednorázových seminářů až po soustavné, dlouhodobé kurzy a vedení rozsáhlého specializačního studia pro školní koordinátory EVVO a poskytování poradenství školám. Pracovníci SEVERu začali vyjíždět jako lektoři na akce jiných středisek a institucí, naučili se vést různé projekty – pro školy, pedagogy i jiné skupiny. K činnostem, které bylo nutno dále zvládnout, patřila i práce s médii, vydávání vlastních publikací a pomůcek. Neodmyslitelnou součástí práce se stalo podávání grantových žádostí. Zajímavou zkušenost v tomto směru představovala koordinace, realizace a administrace několika velkých, často několikamiliónových grantů podporovaných z ESF či z jiných zdrojů, zapojení do mezinárodních projektů. K činnosti SEVERu dnes patří komunitní práce, budování sítí EVVO v krajích, vedení ekoporaden i vzdělávání jiných cílových skupin. Patří sem vytváření podmínek pro ekologickou výchovu na celostátní úrovni (práce v poradních orgánech ministerstev a vlády, příprava celostátních dokumentů, nastavování lepších podmínek podpory EVVO, vydávání celostátního časopisu Bedrník, práce pro SSEV Pavučina) i na krajské (SEVER je krajským koordinátorem EVVO v Královéhradeckém kraji), spolupráce a podpora jiných organizací a institucí zabývajících se ekologickou výchovou, příprava odborných posudků, zpracování studií a analýz…
Samozřejmě, že toto postupné rozrůstání vyvolalo různé změny, které však bylo pro udržitelnost SEVERu nezbytné učinit. Nastala specializace pracovníků (na rozdíl od „pionýrských“ dob, kdy všichni dělali všechno) a nutnost jejich průběžného vzdělávání. Další změnu představoval nárůst administrativy, které bylo nutno věnovat stále větší kapacitu. Klub nadšenců, kteří byli ochotni za minimální odměnu pracovat „odnevidímdonevidím“ se proměňuje v profesionálně fungující „firmu“ s pravidly řízení, plánováním činnosti, hodnocením a odměňováním. Nicméně úspěšnost SEVERu vždy závisela (a záviset bude) na osobním zaujetí a zájmu jednotlivých pracovníků.V tak velkém počtu zaměstnanců se nedá očekávat, že všichni budou mít k své organizaci stejný vztah, přesto lze tvrdit, že většina současných zaměstnanců vnímá svou práci nejen jako zaměstnání, ale jako zajímavou příležitost k seberealizaci, jako možnost přispět aspoň malým kouskem k mozaice, co skládá o něco lepší svět. S ohlédnutím za uplynulými 15 lety můžeme konstatovat, že SEVER i přes dílčí potíže dokázal udržet kvalitu odváděné práce, po stránce odborné, organizační, i z hlediska dodržování zásad udržitelného života. Potvrzuje to trvalý zájem škol, institucí a veřejnosti o severské akce, výsledky hodnotících dotazníků i osobní uznání účastníků akcí.
Vypovídá to i udělení Ceny ministra životního prostředí (2005) a Ceny za ekologickou výchovu Královéhradeckého kraje(2008) Jiřímu Kulichovi a Ceny Josefa Vavrouška J.a H.Kulichovým (2005). SEVER má za sebou dlouhou cestu, na které se musel vyrovnávat s nejrůznějšími obtížemi (jako je např. trvalé shánění finančních prostředků – jako nezisková organizace nemá „své jisté“, nedostatek prostor, vysoké pracovní vytížení, nepodpora okolí, lidská závist atd.), ale přesto se stal profesionálním zařízením, které rozsahem i obsahem své činnosti patří dnes k renomovaným střediskům ekologické výchovy v ČR.
B| počet vlastních nemovitostí
V r. 2000 zakoupil SEVER pozemek o velikosti cca 1 ha ve Sklenařovickém údolí pod Rýchorami. Pozemek se pravidelně udržuje a v minulosti byl využit např.jako místo pro letní tábor nebo zázemí pro terénní výukové programy. V r. 2002 SEVER zakoupil budovu bývalé fary v Horním Maršově, kterou
postupně opravuje a buduje zde centrum DOTEK – Dům obnovy tradic, ekologie a kultury. V r. 2004 SEVER získal za symbolickou cenu od Krajského úřadu Královéhradeckého kraje starou roubenku v Temném dole u Horního Maršova, kde byly zatím provedeny nejnutnější opravy a do budoucna se předpokládá její využití pro vzdělávací činnost.
C| počet zaměstnanců
V současné době má SEVER 25 zaměstnanců. Dalších 35 zaměstnanců se zde během let různě prostřídalo. Bylo mezi nimi 5 jednoročních civilkářů a část pracovníků, která byla přijata pouze na omezenou dobu určitou. Pro zajímavost nárůst počtu zaměstnanců: 1995 – první 4 zaměstnanci, 1998 – 8, 2001 – 16, 2005 – 22, 2009 – 25.
D | rozšíření okruhu činností
K počáteční převažující činnosti – vedení pobytových výukových programů - přibyly brzy především díky pracovištím v Hradci Králové a Litoměřicích krátkodobé výukové programy, přibyly zájmové kroužky, letní tábory. Práce s žáky a studenty (od mateřských škol až po vysoké) tvořila vždy významnou součást práce SEVERu. Za 15 let prošlo těmito programy více než 120 000 dětí a mladých lidí. V posledních letech se práce s žáky a studenty posouvá k dlouhodobějšímu působení – např. ke školním ekologických projektům (nejvýznamnější je Škola pro udržitelný život) a k spojování výukových programů do delších cyklů.
Postupně se rozšířila nabídka osvětových akcí – od drobných místních až po ty, na které přijde několik stovek lidí, tradicí se stal Krkonošský jarmark ke Dni Země v Horním Maršově či každoroční výstavy v Hradci Králové. Vzdělávání učitelů se postupně vyvinulo od jednorázových seminářů až po soustavné, dlouhodobé kurzy a vedení rozsáhlého specializačního studia pro školní koordinátory EVVO a poskytování poradenství školám. Pracovníci SEVERu začali vyjíždět jako lektoři na akce jiných středisek a institucí, naučili se vést různé projekty – pro školy, pedagogy i jiné skupiny. K činnostem, které bylo nutno dále zvládnout, patřila i práce s médii, vydávání vlastních publikací a pomůcek. Neodmyslitelnou součástí práce se stalo podávání grantových žádostí. Zajímavou zkušenost v tomto směru představovala koordinace, realizace a administrace několika velkých, často několikamiliónových grantů podporovaných z ESF či z jiných zdrojů, zapojení do mezinárodních projektů. K činnosti SEVERu dnes patří komunitní práce, budování sítí EVVO v krajích, vedení ekoporaden i vzdělávání jiných cílových skupin. Patří sem vytváření podmínek pro ekologickou výchovu na celostátní úrovni (práce v poradních orgánech ministerstev a vlády, příprava celostátních dokumentů, nastavování lepších podmínek podpory EVVO, vydávání celostátního časopisu Bedrník, práce pro SSEV Pavučina) i na krajské (SEVER je krajským koordinátorem EVVO v Královéhradeckém kraji), spolupráce a podpora jiných organizací a institucí zabývajících se ekologickou výchovou, příprava odborných posudků, zpracování studií a analýz…
Samozřejmě, že toto postupné rozrůstání vyvolalo různé změny, které však bylo pro udržitelnost SEVERu nezbytné učinit. Nastala specializace pracovníků (na rozdíl od „pionýrských“ dob, kdy všichni dělali všechno) a nutnost jejich průběžného vzdělávání. Další změnu představoval nárůst administrativy, které bylo nutno věnovat stále větší kapacitu. Klub nadšenců, kteří byli ochotni za minimální odměnu pracovat „odnevidímdonevidím“ se proměňuje v profesionálně fungující „firmu“ s pravidly řízení, plánováním činnosti, hodnocením a odměňováním. Nicméně úspěšnost SEVERu vždy závisela (a záviset bude) na osobním zaujetí a zájmu jednotlivých pracovníků.V tak velkém počtu zaměstnanců se nedá očekávat, že všichni budou mít k své organizaci stejný vztah, přesto lze tvrdit, že většina současných zaměstnanců vnímá svou práci nejen jako zaměstnání, ale jako zajímavou příležitost k seberealizaci, jako možnost přispět aspoň malým kouskem k mozaice, co skládá o něco lepší svět. S ohlédnutím za uplynulými 15 lety můžeme konstatovat, že SEVER i přes dílčí potíže dokázal udržet kvalitu odváděné práce, po stránce odborné, organizační, i z hlediska dodržování zásad udržitelného života. Potvrzuje to trvalý zájem škol, institucí a veřejnosti o severské akce, výsledky hodnotících dotazníků i osobní uznání účastníků akcí.
Vypovídá to i udělení Ceny ministra životního prostředí (2005) a Ceny za ekologickou výchovu Královéhradeckého kraje(2008) Jiřímu Kulichovi a Ceny Josefa Vavrouška J.a H.Kulichovým (2005). SEVER má za sebou dlouhou cestu, na které se musel vyrovnávat s nejrůznějšími obtížemi (jako je např. trvalé shánění finančních prostředků – jako nezisková organizace nemá „své jisté“, nedostatek prostor, vysoké pracovní vytížení, nepodpora okolí, lidská závist atd.), ale přesto se stal profesionálním zařízením, které rozsahem i obsahem své činnosti patří dnes k renomovaným střediskům ekologické výchovy v ČR.
A co přát SEVERu do budoucna, co mu popřát k narozeninám? Stabilitu finanční, materiální a personální. Trvalý zájem klientů. Kvalitu práce. Porozumění a podporu „shora“. Prostředky na opravu a vybavení budovy bývalé fary a do budoucna i na stavbu další vlastní budovy „přifařičky“ jako zázemí pro pobytové akce. Dostatek sebereflexe. Pokoru před jedinečností přírody. Odvahu jít dál. A hlavně: aby měl i nadále štěstí na lidi jako je měl dosud – zaměstnance, dobrovolníky, přátele, podporovatele, příznivce – bez nich by se na další cestu vydat nemohl. A aby všem těmto dobrým duším nikdy nezapomněl poděkovat.
Hana Kulichová, Jiří Kulich
| < Předchozí | Další > |
|---|
